„Je to hranice bolesti a utrpení, která dělí chlapce od mužů,“ říkal Emil Zátopek.
Právě posouvání mezí možností vlastního těla z něj udělalo fenomenálního běžce a jednoho z nejslavnějších sportovců historie. Když na olympijských hrách v Londýně v roce 1948 vyhrál běh na deset kilometrů a na pětikilometrové trati skončil druhý, nepovažoval to za velký úspěch. Z následující olympiády v Helsinkách přivezl tři zlaté medaile a stal se legendou, ale připsal si i důležitější vítězství — postavil se proti režimu za svého kolegu Stanislava Jungwirtha a prosadil, aby vůbec mohl na olympiádu odcestovat.

Největší úspěchy Emila Zátopka i jeho seznámení s celoživotní láskou Danou můžeme znovu prožít díky libretu Jana Nováka a vizuálně opojnému provedení Jaromíra 99.