Tereza si nikdy nemyslela, že bude mít pleš dřív než její kluk. Neuměla si představit, že se jí bude stýskat po culíku, který ji lechtal na zádech. A už vůbec by ji nenapadlo, že blízké okolí i lidé na ulici jí budou vyjadřovat podporu v domnění, že si prochází chemoterapií. Když kvůli autoimunitní nemoci přišla během několika měsíců o všechny vlasy, musela se vyrovnat se změnou vzhledu, s pocitem ztráty ženskosti i s nabídkou paruk. Koloběh vyšetření a planých nadějí přinesl spoustu situací, na které se autorka dokáže podívat s nadhledem a humorem. Svůj první rok bez vlasů líčí ve svěžím díle, které i díky nevšední kresbě Štěpánky Jislové navazuje na bohatou tradici autobiografického komiksu ze světa.

Jednou z forem alopecie prošlo nebo prochází 147 milionů lidí po celé planetě. Přibližně pro dvě procenta pacientů je alopecie společníkem na celý život. Komiks kromě osvěty přináší i povzbuzení pro pacienty, kteří se s tímto onemocněním vyrovnávají.

Terezu Drahoňovskou (1990) už dávno omrzelo nošení paruky, nepřestalo ji ale bavit o alopecii mluvit a zodpovídat zvídavé otázky. Vystudovala žurnalistiku a mediální vědy na FSV UK, se Štěpánkou Jislovou založila sdružení Laydeez do Comics Praha, které propaguje tvorbu komiksových autorek.

Štěpánka Jislová (1992) vystudovala Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni a své krátké komiksové příběhy publikovala v řadě domácích i zahraničních sborníků. Podílela se například na komiksové sérii Češi nebo nakreslila životopisný komiks Milada Horáková.

Grafická úprava Jindřich Janíček.